Budapest, A38 klub - 31. mája 2005

Môj druhý pokus navštíviť koncert týchto hudobných velikánov na rozdiel od prvého skoro skončil tak, že teraz som takmer nedorazil ja. No aj keď to bolo dosť obtiažne, tak nakoniec sa všetko podarilo a ja som sa ocitol v klube A38, ktorý sa nachádza v útrobách lode kotviacej na Dunaji.

Ako prví vyšli na pódium SUBSCRIBE. Kapela s dvoma spevákmi podala nadpriemerný výkon a aj keď ja hardcore veľmi neobľubujem, teraz musím priznať, že som narazil na skutočne výbornú skupinu. NECK SPRAIN, ktorí nastúpili po nich, sa mi páčili ešte viac. Začínam mať dojem, že maďarská scéna sa dostala na svetovú úroveň a v niektorých prípadoch ju dokonca predčila. Pri tejto kapele sa do varu začínalo dostávať aj publikum. Tretí a zároveň posledný predskokan boli SCARVE z Francúzska. Hrali výborne, hudba zabíjala, show šialená, tiež mali dvoch vokalistov, no v konečnom dôsledku musím konštatovať, že obe maďarské predkapely boli lepšie. Síce sa to ťažko porovnáva, pretože išlo o celkom iný štýl, ale SCARVE ma sklamali tým, že hrali dookola to isté, jedna skladba ako druhá, proste po chvíli začala byť nuda. Nejde o zlú kapelu, len trochu rozmanitosti by neuškodilo, teda minimálne mne chýbala. Tú trochu nudy som pretrpel a tešil som sa na vrchol večera, ktorým mali byť a nakoniec aj boli MESHUGGAH.

Technici spratali z pódia všetko nepotrebné a tak tam ostali len bicie Tomas Haake a dva gitarové racky, ktoré obsahovali Line 6 Vetta II hlavy. Zaujímavosťou bolo určite to, že na pódiu sa okrem odposluchov nenachádzala ani jedna reprobedňa. Absencia basového aparátu navodzovala dojem, že kapela bude hrať bez basgitary, z čoho by som bol veľmi sklamaný, našťastie to nebola pravda a nakoniec sa v rukách technikov objavila aj basgitara. A potom nastalo peklo... Pätica hudobných šialencov začala skladbou „The Mouth Licking What You´ve Bled“ z albumu „Chaosphere“ a bez jediného slovka medzi skladbami a v podstate aj bez prestávky do nás nahustili aj ďalšie štyri skladby. Jedna väčšia pecka, ako druhá. Keď sa konečne Jens Kidman prihovoril publiku, tak sme mali za sebou skoro polovicu koncertu. Jens sa poďakoval za skvelé prijatie, ktorého sa im dostalo, veď klub bol plný k prasknutiu a pod pódiom bola taká mela, že kovové zábrany pod pódiom nevydržali ani prvých dvadsať sekúnd koncertu hlavných hviezd. Prvýkrát v živote som zažil, že ako následok divokej podpódiovej show som si odniesol tri kompletné odtlačky zubov na pravej ruke. Nasledovala skladba „Sane“ z minička „The True Human Design“. A hneď po nej nasledovala skrátená verzia „Catch 33“, ktorá ale aj tak trvala skoro pätnásť minút. Môžem skonštatovať, že aj keď som videl MESHUGGAH na vlastné oči a pekne zblízka, tak aj tak môj rozum nedokáže pochopiť, ako to všetko dokážu zahrať tak presne a bez jedinej chybičky. Teda aspoň ja som žiadnu nepostrehol. Všetci mi pripadajú, ako z inej planéty – na čele s Tomasom, ktorý obsluhuje bicie takým spôsobom, ktorý odporuje zdravému rozumu. A ďalšia vec, ktorá ma na MESHUGGAH stále fascinovala je to, ako dokážu na koncertoch popri hraní žiť. Mnohé kapely, ktoré hrajú oveľa jednoduchšie veci, vraj pre náročnosť produkcie vynechávajú pódiový život. MESHUGGAH ponúkli prierez skoro celou svojou tvorbou, len škoda, že nedošlo aj na niečo z albumu „Contradictions Collapse“. Ako poslednú skladbu ohlásil Jens „Future Breed Machine“, na ktorú keby nedošlo, tak snáď zošaliem... :o) A tak bol po hodine a nejakých minútach koniec. Fans chceli viac a priznám sa, že aj ja, ale neviem, či by som viac zvládol. Podľa všetkého ani MESHUGGAH by už viac nezvládli a tak išlo o definitívny koniec skvelého koncertu skupiny, na ktorú som čakal niekoľko rokov.

Playlist: The Mouth Licking What You´ve Bled, Soulburn, Rational Gaze, Perpetual Black Second, Stengah, Sane, Catch 33, New Milenium Cyanide, Organic Shadows, Straws Pulled At Random, Future Breed Machine

Koscj

Wien, Planet Music - 1. června 2005

Jednu z dalších příležitostí, jejichž promeškání by se dalo zařadit mezi chyby s přívlastkem neodpustitelné, nabízela rakouská zastávka evropského turné švédských progresivistů MESHUGGAH, kteří plavíce se proti toku Dunaje ze směru Budapešť přijeli své umění předvést i do téměř dvoumilionové metropole našich jižních sousedů. V klubu Planet Music situovaném na západním předměstí Vídně to ještě několik desítek minut před oficiálním začátkem koncertního bloku zelo prázdnotou. Nakonec však měla hlavní kapela velice důstojnou atmosféru, kterou vytvořilo dle mého odhadu tak 500 povětšinou velmi rozdováděných fanoušků.

Aby také ne, když už jen nástup skandinávské pětice zvedal hladinu adrenalinu do kritických hodnot a s tóny první skladby „The Mouth Licking What You’ve Bled“ startuje strhující smršť originální metalové muziky, která nemohla nikoho z přítomných nechat chladného. MESHUGGAH jsou jednou z těch kapel, u nichž je fascinující sledovat hudební dráhu, která v tomto případě začala u řekněme moderně znějícího thrash metalu, aby si kapela za více než deset let vypracovala svůj naprosto nezaměnitelný zvuk a styl, který se dá charakterizovat lakonicky jako „mešuge metal“. A to v tom nejlepším slova smyslu a zcela poprávu. Jestliže studiové nahrávky švédských jsou kromě všeho dalšího hlavně nekompromisním riffovým buldozerem, tak v živém provedení musíme hovořit o tankové divizi. Zvuk linoucí se ze dvou osmistrunných kytar v kombinaci s hlubokým bubláním basy a to vše podpořeno tím nejdůležitějším faktorem – dobrým zvukem (ač místy působil trošku přebuzeně) měl za následek totální zvukovou anihilaci, kterémužto řádění jsme byli vystavěni téměř hodinu a půl. Po celou dobu trvání tohoto vystoupení jsem byl nucen řešit obrovské dilema. Mám se nechat unést tím strhujícím hudebním výplachem a přidat se k řádícímu davu anebo mám jen prostě stát a tupě zírat na pódiové dění? Myslím, že obě dané možnosti jsou pro vychutnání si produkce MESHUGGAH ideální. Volíce tu druhou bedlivě pozoruji charismatické Švédy při „práci“. Pozoruji výtečnou bubenickou techniku mistra Haakeho, do jehož rozlámaných rytmů se nejeden podupující si posluchač mnohokráte nebyl schopen vůbec trefit. Pozoruji a vychutnávám rovněž i kytarovou virtuozitu Fredricka Thordendala, nad jehož disharmonickými a neuchopitelnými sóly zůstává rozum stát. A nad všemi pak ční křikloun Jens Kidman, kteréhož výzor a neverbální výrazové prostředky jasně ukazují na perspektivního pacienta psychiatrické léčebny.

Kromě pecek z osvědčených alb došlo i na poměrně kontroverzní novinku „Catch 33“, která v živém provedení funguje výtečně a v kontextu ke starší tvorbě ukazuje na vývoj kapely směrem k ještě větší psychedelii, pomalejším tempům a ještě více těžkotonážnímu riffování. I přes (z mnoha stran) poněkud chladnější postoj k nové nahrávce je v případě této kapely stále se na co těšit.

Těšit jsme se však mohli i na přídavky, ale bohužel opravdu jen mohli. Na tyto totiž, i přes intenzivní a dlouhé dožadování, vůbec nedošlo. Je to škoda a taková malá černá kaňka zároveň na vrub koncertu, který snese ty nejpřísnější měřítka a rozhodně si jej lze zařadit do kategorie těch, na které se nezapomíná ani v časech stařecké sklerózy.

V předprogramu vystoupila rakouská trojice BASTARD PEEL, jejíž moderní thrash metal nezněl vůbec zle a francoužští SCARVE, kteří ze studiových nahrávek zabíjejí, aby při živém hraní spíše mírně nudili. Je to škoda, neboť kvality jejich skladeb si o výborné koncertní provedení přímo říkají. Snad za to mohl nepříliš povedený zvuk, kdy se hlasy vokální dvojice místy dost ztrácely a jednotlivé nástroje se slévaly do klasické hlukové koule. Snad za to také mohl i fakt, že očekávání hlavních hvězd bylo až příliš velké ...

Playlist: The Mouth Licking What You´ve Bled, Soulburn, Rational Gaze, Perpetual Black Second, Stengah, Sane, Catch 33, New Milenium Cyanide, Organic Shadows, Straws Pulled At Random, Future Breed Machine

Dalas